Lyrics: Božena Němcová
Music: Jaroslav Křička
"Byla jedna koza a ta koza měla čtyři kozlátka.
Jedenkráte se stalo, že musela sama někam odejít,
snad na pastvu
i shromáždila kozlátka okolo sebe a povídala:
“Já musím, milé děti, někam odejít
a nechám vás na chvíli samotné.
Vrátka zandám, ale to vám povídám:
nikomu neotvírejte,
dokud mého hlasu neuslyšíte.”
Kozlátka přislíbila poslušenství,
matka zandala pevně vrátka a s pokojem odešla.
Netrvalo dlouho, přijde liška a začne volat:
“Kozlátka, má dět’átka,
otevřte vrátka, nesu vám mlíčko!”
Kozlátka, poslouchala, poslouchala,
ale potom odpověděla:
“Neotevřeme,
to není naší maminky hlas,
naše maminka má tenčí hlásek.”
Ale liška se tím odbýt nedala.
Za chvíli přišla zase a volala tenčím hlasem:
“Kozlátka, má dětátka, otevřte vrátka, nesu vám
mlíčko!”
Kozlátka poslouchala, poslouchala,
ale potom odpověděla:
“I neotevřeme,
to není naší maminky hlas,
naše maminka má ještě tenčí hlasek!”
Liška podešla,
ale za chvilku volala zase hlasem comožná
nejtenčím:
“Kozlátka, má dět’átka,
otevřte vrátka,
nesu vám mlíčko!”
Kozlátka poslouchala,
ale nemohla tenkráte hlas matky roze znat. Jedno
řeklo:
“Je to hlas naší maminky.
Druhé: “Není.”
Třetí řeklo: “Otevřeme.”
Čtvrté: “Neotevřeme.”
I nemohla se nikterak shodnout co by měla dělat,
až to přišlo posléz ku pranici.
Začala se notně trkat
a v samé horlivosti otevřela vrátka.
Tu liška mezi ně vběhla
a všechna čtyry roztrhala."