Lyrics: Martin Rozhon
Music: Miroslav Beznoska/Jiří Landa/Martin Rozhon
DON QUIJOTE
Jsem stárnoucí Don Quijote,
co vydal se na pochod,
ten, který tak nějak cítí, že konec je blíž.
Po skráních stéká pot,
srdce bije jak o závod
a i když už nespěchám, nesu si dál svůj kříž.
Je mi zas neveselo,
má krásná Dulcineo,
asi těch větrných mlýnů už bylo moc…
Snad kdysi hrdé čelo
dodnes už znejistělo,
a snaží se rozeznat, zda je již den, či noc…
A tak tu stojím, vzpomínám,
kdy jsem tu roli začal hrát.
Čím dál tím víc pocit mám,
že jsem na to zůstal sám,
že už nemám chuť se prát.
Když z mládí mi přijde vzkaz,
v mé hlavě se ozve hlas,
který spíš závidí, než aby upřímně přál.
Před ním mě, prosím, spas,
ať vlídnější je k nám čas,
co kolem se řítí a vzpomínky z mládí vzal.
Jen Ty, má Dulcineo,
jen Ty a Tvoje tělo,
zahříváš mě i ve chvílích, kdy kolem je mráz.
Sněhové vločky víří,
až na dno duše míří.
Tam zapadnou, spojí se, vytvoří z ledu hráz.
A tak tu stojím, vzpomínám,
Kdy jsem tu roli začal hrát.
Čím dál tím víc pocit mám,
že jsem na to zůstal sám,
že už nemám chuť se prát.
Jsem stárnoucí Don Quijote,
co vydal se na pochod…